O MNĚ

Pokud by vás to zajímalo...

Na kytaru jsem začal hrát asi v 10 letech. Postavil jsem si jí z takových dílků plastové stavebnice, takže ani jako kytara nevypadala a pochopitelně nehrála. Byl to takový patvar, cosi, co jsem opatřil provázkem a pověsil na krk a říkal tomu kytara. Pamatuju si, že když v rádiu hrál Olympic, běhal jsem s tím po pokoji a řádil. 😀

Jak to tak bývá... impulz aby se něco změnilo přišel od rodičů, a tak jsem začal chodit k učitelovi. Byl starý, tlustý, smrděl kouřem a hrozně funěl. Hrozně mě to nebavilo a jeho asi taky ne. Cestu k němu jsem chodil co nejpomaleji, abych přišel pozdě. Tohle je pro mě memento, že takhle by to rozhodně vypadat nemělo ...

Druhý učitel byl docela fajn, ale hráli jsme podle tehdejších představ co to je hra na kytaru - takže jen klasiku podle not, prostě umělecká škola. Jenže mě bavil folk - Nohavice, Plíhal, Simon a Garfunkel, a tak jsem jednou natáhl na svojí španělku kovový struny, aby to znělo trochu víc cool.

Ear training

Hodně důležitej moment byl, když jsem začal jsem odposlouchávat muziku a podle toho jí zkusit hrát. Dneska se tomu říká "ear training". První píseň, kterou jsem takhle zkusil byla "Kdo to zavinil" od Slávka Janouška. Je tam podladěný éčko na D a to mi tehdy dalo zabrat. Netušil jsem, že struny si můžu naladit jak chci. Začlo mě to bavit, že nepotřebuju zpěvníky a stačí, když si tu písničku odposlouchám. Byl to někdy záhul a ne vždycky se to podařilo, ale byla to skvělá zkušenost.

Pražský výběr

Zásadní pak pro mě byla deska Pražského výběru, punkáči Visací zámek a HNF. Když jsem se pak konečně dočkal elektrický kytary, po který jsem dlouho toužil (jak jinak) byla to paráda, takovej super kravál. Až po čase mi ale došlo, že ta kytara jako fender jen vypadá a krom toho, že je těžká (což by se dalo vydržet) je nenaladitelná (a to se vydržet nedá) a vůbec je to strašnej nástroj.

Kapela

Je přirozený, že když začnejte fakt vážně hrát, že vás to táhne k tomu mít kapelu. A když jsem se pak do jedný dostal, byl to splněnej sen. První, se kterou jsme to dotáhli na stage se jmenovala CanUbe Diggin it, hráli jsme na 4. narozeninách Rock Café v Praze, pak takový ty soutěže Marlboro Rock in a podobně. Ukázky tady.
Akorát že kluci šli cestou elektroniky a mě víc táhlo funky, takže s další partou jsem hrál Jamese Browna, Billy Cobhama a pak jsme začali dělat i vlastní věci.

V tý době jsem chodil na kytaru k Tony Viktorovi, což byl fantastickej jazzovej kytarista. To mi dalo hodně v přístupu k hudbě...

Učení

... a já si po čase uvědomil, že bych chtěl taky předávat to, co umím, dál, a to dělám doteď. Učím hlavně osobně, online taky (ale upřímně - offline je lepší). Zajímá mě každý student osobně, jaká je jeho cesta, cíle, jaké jsou jeho přednosti a kde tápe, na co má zrovna energii a jakým způsobem dosáhnout toho, co chce.